Výňatek z Voltské ústavy

Podařilo se nám najít kousek Voltské ústavy. Zde vám ho předkládáme.

Každý registrovaný Volt má nárok na bezplatné dobíjení z veřejné Voltské sítě, ale maximálně desetkrát za týden. Při dobíjení nad tento rozsah musí uhradit aktuální dobíjecí sazbu. V případě porušení, je viník potrestán výrobou jednoho kilowatu na šlapacím kole.

Každý Volt musí minimálně jednou za půl roku doložit zvýšení napětí ve své baterii. Pokud nedojde ke zvýšení dvakrát za sebou, je z Voltského společenství doživotně vyloučen.

Každý Volt má na starost určitou část veřejného vedení. Musí se o něj náležitě starat a pravidelně měřit vodivost. Pokud dojde ke snížení vodivosti, musí to neprodleně nahlásit. Jeho díl bude dočasně vypojen. Zodpovědný Volt musí dané vedení na vlastní náklady nahradit a znovu zprovoznit. Doba přerušení nesmí přesáhnout 24 hodin. Jinak je Volt odsouzen k týdenní nucené výrobě elektrické energie za každou hodinu přesahující povolený limit.

Každý Volt je povinen viditelně nosit Voltské insignie a udržovat je plně funkční. To znamená, že baterie musí být alespoň z poloviny nabitá a musí mít předepsané minimální napětí. To se určuje jednou za měsíc Napěťovým rozkazem.

Dioda či žárovička musí mí předepsaný odstín podle Voltovi aktuální hodnosti. Musí být plně funkční, což znamená, že její paprsek musí být schopný přeříznout dřevěnou desku o šířce minimálně jednou centimetru. Porušení se trestá týdenním vězením.

Zakladním a nespochybnitelným právem každého Volta je právo na napěťový souboj.
Pokud je Volt vyzván kýmkoliv na napěťový souboj, musí výzvu přijmout. Pokud někdo někoho vyzve, nesmí býti žádnému účastníku bráněno v souboji. Souboj musí být prováděn čestně bez podvádění. Souboj probíhá pod dohledem Usměrňovače, který klidní příliš agresivní účastníky souboje a provádí vlastní měření. Též dohlíží na dodržování pravidel. Baterie nesmí bít nabyta přes konstrukční mez. Dále kontroluje zda je baterie vyrobena podle zásad bezpečnosti. Nestabilní baterie, které hrozí explozí zabavuje a bezpečně zneškodňuje. Volt, které použil nebezpečnou baterii je na měsíc vyloučen z Voltské napěťové soutěže. Výsledky zápasu jsou zapisovány do databáze Voltské napěťové soutěže. Smí zapsat jen certifikovaný Usměrňovač. Voltské napěťové soutěže, též zvané napěťová liga, se smí zúčastnit jen Volt, jehož baterie má napětí minimálně 500 Volt.

Prohrávající Volt musí veřejně uznat svou porážku slovy "Má baterie nestojí za nic", nebo obdobnými schválenými slogany.

Přezvěstná schopnost Paula A. Tláskače

Když Mentolka skončil své vyprávění o Bruno Tláskači. Poprosil vystrašený Jindra Houska o to, aby již nevyprávěli tak strašidelné příběhy. Nebo se bude bát jít v noci domů a budou muset s ním zůstat v klubovně až do rána.

“A o čem máme vyprávět ty chytrej? Strašidelné příběhy jsou to nejlepší co existuje,” ohradil se naštvaně Mentolka.
“Já nevím, něco pozitivního a milého,” bránil se Houska, stoupenec Květinového hnutí.
“Mě nic takového nenapadá,” odsekl naštvaně Jarek.
“Mě také ne,” přidal se Tryskonožka.
“Mě také ne,” dodal Červiváček.

“Když chceš slaďáček, tak si ho vyprávěj sám,” rozhodl Mirek, kterému se dosavadní příběhy líbily. Také chtěl Housku trochu podusit, aby mu ukázal, že kritizování je snadné, ale něco vymyslet je mnohem těžší. Předpokládal, že Jindra nebude schopen vyprávět žádný příběh. Ostatně jeho fantazie byla skoro nulová. A jeho paměť na vyslechnuté příběhy také za moc nestála. Již se těšil, jak se bude Houska, po chvilce trapného ticha, všem omlouvat. Navíc mu to dá příště, při vhodné situaci, sežrat. Jindra byl, Mirkovou výzvou zaskočen. Chtěl utéct, ale měl strach. Chtěl plakat, ale to nemohl. Pláč byl v klubu přísně zakázán. Byl by okamžitě vyloučen z party. Pak ho však poprvé v životě políbila múza a začal vyprávět.

“Chcete příběh? Máte ho mít. A to příběh pěkně pozitivní, bez strašení a hrůz. Je to příběh o Paulu A. Tláskačovi. Paul byl obdařen schopností vidět do budoucnosti. Není proto divu, že byl nehorázně bohatý. Jakmile byl plnoletý vrhl se do sázení a hazardních her. Vyhrával na dostizích, v ruletě, v loterii, v kartách, v chrtích závodech a v dalších podobných výherních akcích. Pochopitelně se to rychle rozkřiklo. Žádný bookmaker již od něho nepřijal sázku, a to ani když zkusil přestrojení. Měl zakázán vstup do casin na celé planetě. Nemohl se účastnit ani nelegálních her. Paulovi to však nevadilo. Byl již tak bohatý, že nemusel do konce života hnout prstem. Navíc zde byla jedna instituce, kam mu přístup nemohli zakázat, bez toho aniž by museli překopat celý právní řád. Byla to burza. Díky své schopnosti věděl jaké akcie má koupit a kterých se rychle zbavit. Díky tomu burza nakonec zkrachovala. Z mnoha investorů se stali chudáci.

Nikdy také nebyl nemocný. Věděl dopředu, komu se má vyhnout, kdo zakašle, komu nemá podávat ruku. Také se mu nikdy nic nestalo. Procházel životem bez jediné nehody. Věděl, kterému letadlu se má vyhnout. Do kterého vlaku nenastupovat. Kdy se držet dál od silnice a které taxi nebrat.
Věděl kdy a kam jet na dovolenou. Jeho dovolené byly senzační plné zábavy a nečekaných atrakcí. Nikdy mu na dovolené nezapršelo.
Jeho život byl tak dokonalý, že se začal nudit. Z dlouhé chvíle se dal dráhu zločinu. Šlo mu to skvěle. Věděl, kdy půjdou strážci na obchůzku. Jaké heslo zadají. Kdy zavolají policii, jakou past na něho kdo vymyslí atd. Proto pro něho nebyl problém vyloupit jakoukoli banku, museum či galerii. Nestačilo mu to. Začal vykrádat i národní banky.
Stal se nejbohatším člověkem na planetě. Jeho majetek převyšoval bohatství většiny států. Státy připravené o peníze krachovaly. Krachovaly i firmy, neboť nebylo od koho si půjčit na investice. Zkrachovala (jak jsem se již zmínil) i světová burza. Svět spěl do záhuby. Jen on jediný se měl dobře. Chtěli ho zabít, ale neměli šanci. Paul dobře věděl komu se vyhnout a kam se schovat. Nakonec zemřel stářím. Celý svět se zaradoval. Vše se začalo pomalu vracet do normálu. Bylo to na poslední chvíli. Kdyby žil Paul ještě o pár měsíců déle, nikdo by nepřežil.”