23. 12. 2017

Pomalé kulky a vánoce


Vztah Pomalých kulek k vánocům byl ambivalentní. Mirek vánoce miloval, neboť v tu dobu měl jeho klub finanční žně. Zatímco zbylí chlapci vánoční období nesnášeli, ba přímo nenáviděli.

Vše začalo to již začátkem prosince, kdy museli hoši v noci tajně chodit do lesů a řezat stromky. Kdo nestihl za večer dotáhnout alespoň deset stromků dostal od Mirka, který seděl před klubovnou a nakradené stromky prodával, černý puntík. Za pět puntíků buď musel zaplatit pokutu, která byla mezi hochy známější pod pojmem výpalné, nebo musel odpracovat jednu šichtu v místním lomu a vydělané peníze odevzdat vydřiduchovi - Dlužínovi.

Další akcí byl výkup kaprů. Za peníze vydělané prodejem stromků nakoupily Pomalé kulky kapry. Chlapci nekupovali jeden nebo dva kusy, ale vše co daný obchodník měl. Postupně takto vykoupili všechny ryby v celé Tiché straně a nejbližším okolí. Pak do ryb nacpali olůvka a vše se ziskem prodali.

Ale ani tím utrpení chlapců nekončilo. Dlužín je pravidelně vyháněl na vánoční trhy. Zde chlapci museli okrádat nepozorné občany. Díky dlouhodobému tréninku jim to šlo jako po másle. Chlapcům se to nelíbilo a prosili, aby o vánocích krást nemuseli, že stačí to co nakradli během roku. Dlužín však byl neoblomný a na okrádaní spolubližních trval. Jeho touha po penězích byla neukojitelná.

Nejhorší byl pro chlapce štědrý den. Mirek všechny vyhnal na Tiché náměstí, což bylo největší náměstí na Tiché straně. Mělo rozlohu deset hektarů. Rychlonožka byl odveden na jeden konec náměstí. Zde mu byla odebrána protéza, aby nemohl utéci. Musel si sednout na promrzlou zem a žebrat. Nesměl (bez protézy ani nemohl, ledaže by se plazil, což se mu v mazu příliš nechtělo) z místa dokud si pro něho zbytek party nedošel. Občas se mu stalo, že přimrzl. V tom případě musel žebrat do té doby, než přišla obleva. Jednou tak zůstal až do velikonoc.

Ani ostatní na tom nebyli o moc lépe. Mirek je zavedl na druhý konec náměstí, postavil před ně velkou námořnickou truhlu a donutil chlapce zpívat koledy. Hoši zpívali tak falešně, že lidé raději hodili do truhly penízek, aby to nemuseli poslouchat. Díky tomu byla truhla celkem brzy plná.

Konečně se mohli vrátit do klubovny. Cestou se stavili pro Rychlonožku. Pokud nebyl přimrzlý, vzali ho sebou. V klubovně si stoupli před ukradený stromeček a Mirek dal každému dárek - stírací los. Dlužín losy předtím důkladně prověřil, pod svým super výkonným rentgenem. Šlo o losy, které nevyhrávaly. Pokud náhodou narazil na výherní los, nechal si jej a nahradil jej jiným nevýherním. Chlapci vzali losy a pak, jako každý rok, pěkně setřeli.

9. 12. 2017

Lov syslíků

Jak bylo již zmíněno, Pomalé kulky chovaly různá zvířátka. Nejvíce měli syslíků. Bylo to způsobeno tím, že Mirkovo nejoblíbenějšími zvířátky byli křečci a sysli. Křečci pro své zásobovací vaky po obou stranách pusy a syslíci zejména proto, jak si dokáží nasyslit velké množství potravy. To Mirkovi velice imponovalo. Tak trochu mu to připomínalo jeho vášeň pro sbírání mincí.

O křečky byl velký zájem a klubovní pokladna, ze které Dlužín pravidelně vybíral svou 90% daň, se díky tomu rychle plnila. Ale o roztomilé syslíky zájem nebyl. To Mirka štvalo, obzvláště, když se podíval na účet za žrádlo. Navíc se syslí kolonie velice rozmnožila a nebylo kam dávat další přírůstky. Přesto všechno Mirek zásadně odmítal syslíky jen tak vypustit do přírody. Dlužín v nich viděl zdroj bohatství a nehodlal se ho vzdát přes hlasité protesty ostatních členů Pomalých kulek. Ti syslíky nenáviděli, neboť vzhledem k jejich množství se kydání klecí stávalo nebezpečnou operací. Syslíci na ně útočili, kdykoli sáhli do klece. Četné škrábance a bolestivé hryzance byly denní záležitostí. Chlapci vymýšleli jak se syslů nenápadně zbavit, ale nešlo to. Mirek, jako by něco tušil, začal syslíky pravidelně přepočítávat. Za každého chybějícího sysla, museli zaplatit obrovskou pokutu. Navíc pak měl dotyčný celý týden úklidovou službu.

“Jak vyvolat o syslíky zájem?” přemýšlel Dlužín. Musím začít v našem klubu. Když začnou mít moji chlapci o syslíky zájem, jistě se to pak rozšíří i mezi ostatní chlapce z Tiché strany. O tom neměl pochyb. Věděl, že Rychlonožka a Červiváček jsou strašné drbny. Jistě se všem okamžitě pochlubí. Ale jak je motivovat k zájmu o syslíky? Jak zlomit tu jejich proklatou nenávist? Chtělo by to nějakou soutěž. Vtom dostal nápad. Sice mu bylo trochu líto, že někteří syslíci přitom přijdou o život, ale účel světí prostředky. Hlavně že budou prachy. Hned šel chlapce seznámit se svým nápadem.

“Jak by se vám líbilo zabít syslíka?” zeptal se Mirek jako by nic. Chlapci začali skákat nadšením. Jindra Houska dokonce začal tancovat indiánský rituální tanec radosti.
“Má to ale jednu podmínku,” pokračoval Mirek. Chlapci přestali vískat a zpozorněli. Dalo se čekat, že to nebude jen tak. Obzvláště, když šlo o nápad z Mirkovi hlavy. Mlčky čekali co přijde. Čekali to nejhorší.
“Než vám povolím syslíka ulovit, budete muset splnit předepsaný úkol. Pokud úkol splníte, můžete syslíka ulovit, ale stáhnete ho a jeho kůžičku si našijete na kabát. Každý měsíc pak vyhodnotíme nejlepšího lovce syslíků a ten pak za odměnu dostane deset korun. Seznam úkolů máte tady,” řekl Mirek a podal chlapcům dlouhý pruh papíru s úkoly. Chlapci se k papíru vrhli jako sršni. Jak se dalo čekat, nebyly úkoly jednoduché. Kupříkladu šlo syslíka hbitosti což byla krádež pneumatiky z jedoucího automobilu. Nebo syslíka komunikace což znamenalo opití bankovního úředníka a vymámení hesla k sejfu. Či syslík zručnosti, kde bylo úkolem co nejvěrněji napodobit mince či bankovky vydávané státní bankou. A pochopitelně zde bylo mnoho dalších úkolů.

“Tak co? Jak se vám to líbí?” zeptal se Mirek po chvilce. Chlapci mlčeli a přemýšleli. Moc se jim do úkolů nechtělo. Byly to velice těžké úkoly.
“Vem to čert,” prohlásil nečekaně Červiváček. “Hlavně, že se zbavíme těch hryzacích potvor. Já jdu do toho. Chci alespoň jednu potvoru zamordovat.” To strhlo ostatní, kteří doposud váhali.
“Já taky.”
“Já taky,” znělo od ostatních chlapců. Mirek se usmíval. Zase se mu podařilo donutit své chlapce udělat to co chtěl.

Hned druhý den začala soutěž. Chlapci se do ní pustili s opravdovou vervou. Jen co splnili úkol, pustili se do lovu sysla. Hoši s nefalšovanou radostí usmrcovali nenáviděné chlupaté tvory. První den přišlo o život deset syslů. A tak to šlo dál. Brzy mohutné stádo syslů prořídlo. Kabáty Pomalých kulek byly obšité syslími kůžičkami.
Jak Mirek správně předpokládal, Zpráva o lovu syslíků se rychle rozšířila. Zájem o malé chlupáče byl enormní. Brzy jim stádo zmizelo a byli nuceni dovážet syslíky s Polska, Egypta a dalších zemí. Byl to obrovský byznys. Mirek byl výsostně spokojen.

Zprávy o soutěži na lov syslíků brzy překročil hranice Tiché strany. Po čase lovila syslíky celá republika. Pochopitelně se našla i řada napodobovatelů. Například jakýsi Foglar soutěž okopíroval, jen ji přejmenoval na lov bobříků.