4. 11. 2017

Podivný separátor Bruno Tláskače

Sotva Rychlonožka dovyprávěl o Arnoldu Tláskačovi a již se o slovo hlásil Mentolka. “To já znám o Tláskačovi docela jiný příběh. Můj Tláskač se jmenoval Bruno a pracoval ve výzkumném ústavu. Jeho snem bylo vynalézt universální separátor. Byl by to geniální přístroj. Vše na co by namířil by se rozpadlo na původní složky. Například kakao by se rozpadlo na mléko a kakaový prášek. Pivo by se přeměnilo na vodu, chmel a slad. Chleba na vodu, mouku sůl a kvasnice, atd.
Jenže přes veškerou snahu, přístroj stále nefungoval. Ať na mířil na cokoli, stále to zůstávalo ve své původní podobě. Byl vzteklý a nerudný. Tolik po přístroji toužil.
Chtěl získat Nobelovu cenu. Vždyť by stačilo na mířit na atom a ten by se rozpadl na jádro a elektrony. Pak by zamířil na jádro atomu a to by se rozpadlo na neutrony a protony. Proton či neutron by se rozpadl kvarky a gluony. A tak dál, až by došel na základní částice hmoty. Bylo by to tak jednoduché a elegantní. Jenže se mu to stále nedařilo. Jeho sen se pomalu rozplýval.
Právě když byl v tomto rozpoložení přišel jeho asistent a ptal se ho co chce přinést k obědu. Bruno byl naštvaný, že ho někdo ruší. Ani nevěděl co dělá. Vzal svůj separátor, namířil na asistenta a stiskl tlačítko. Z asistenta vylétlo cosi bílého a průhledného, za tím co tělo zůstalo nehybně stát, jako bez duše. "Bez duše, to je ono, " řekl si Bruno. To bílé průsvitné je asistentova duše. Neztratil duchapřítomnost. Popadl speciální laboratorní vysavač a duši nasál do zkumavky. Duše asistenta uvězněná v lahvičce se zmítala a vztekala. Chtěla se dostat na svobodu. Leč bylo to marné. Duše brzy pochopila beznadějnost svého počínání. Uklidnila se a smířila se s osudem. Slaboučkým hláskem prosila Tláskače o smilování.
Bruno se tomu jen smál. Probudila se v něm temná strana rodu Tláskačů. Tláskačové vždy toužili po ovládnutí světa. “A to mám nyní na dosah,” uvědomil si Bruno. Vykašlal se na svou vědeckou kariéru a vrhl se na ovládnutí světa. Propojit separátor a vysavač bylo pro něho dílem okamžiku. Vzal nový zdokonalený separátor, krosnu plnou lahviček a vyrazil do ulic.
Šel a na každého koho potkal namířil svůj přístroj. Duše, která byla vytažena z těla byla okamžitě nasáta do lahvičky a zašpuntována. Bruno jen zaměnil lahvičku za prázdnou a pokračoval v cestě. Bezduchá těla šla za ním a čekala na jeho příkaz. Bylo jich čím dál více. Brzy šel Bruno včele tisícového davu. Kdo ho spatřil, raději utekl.
Na Tláskače byla povolána armáda. Jenže než se dostala na dostřel, vypustil Tláskač své bezduché služebníky a ti vojáky během chvíle zmasakrovali. Bruno obešel poražené vojáky a z těch co ještě žili vysál duši. Jeho armáda neživých se znovu zvětšila. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby armáda nepoužila dálkově naváděnou letku ozbrojených dronů. Ta šíleného Tlaskače zlikvidovala.
Jak postřelený Bruno padal, roztrhla se krosna a lahvičky vypadly na chodník. Většina z nich se rozbila. Osvobození duchové se rozlétli do všech stran.
Takže pokud v noci uvidíte ducha, je to z největší pravděpodobnosti, někdo, koho Bruno Tláskač vyseparoval z jeho těla,” uzavřel Mentolka své vypravování a dal si do úst svou oblíbenou mentolku.