Zábavný Elektropark

Izold osaměle chodil po Dudlezcích a přemýšlel kam mohli jeho bratři izolanti zmizet. Prolezl snad celé Dudlezce. Každou uličku každý kout. Nic. Dokonce se zeptal obecního policajta, zda jeho přátele neviděl. Také nic. Byla to naprostá záhada. Izold byl přesvědčen, že by chlapci neodešli do Sténadel či kamkoliv jinam, aniž by mu o tom řekli. Musel je někdo unést. Kdo? Mimozemšťani? Nesmysl. No, možná. Velký Volt? Ne. Ten by se tak daleko neodvážil. Navíc Dudlezce měli se všemi čtvrtěmi podepsanou dohodu o neutralitě. Za porušení by čekaly Sténadla tvrdé odvetné akce. Že by něco provedli a zavřeli je do vězení? Ne. To by mi strážník řekl. Sice nebyl moc chytrý, ale tohle by věděl.

“Tak kde ti zatrolení Izolanti jsou?” ptal se Izold sám sebe. Když v tom na sloupu uviděl částečně strhnutý plakát. V parku Erwina Schrödingera je otevřen nový zábavný Elektropark. Zveme vás na speciální noční show. Nové, dosud nevídané, atrakce. Chůze po vodiči s velmi vysokým napětím. Elektromagnetická centrifuga. Sinusové houpačky. Tranformátorové bludiště. Křižíkova jiskřící tyč. Průraz dielektrika. Eliášuv oheň. Maxwellův strašidelný zámek. A mnohé další.

“To bude ono. To bude příčina zmizení mých izolantů. Chlapci se nechali zlákat a v noci tajně chodili do parku. Tam se jim zřejmě něco stalo. Ostatní jim asi šli na pomoc, nebo se také nechali zlákat atrakcemi, a též se jim něco stalo. Musím to vypátrat. Zajdu se tam podívat. Čichám v tom Velkého Volta. Ostatně Schrödingerův park na jedné straně vyúsťuje do Sténadel,” pravil si pro sebe a hned se začal připravovat. Musí být opatrný. Pokud v tom má prsty Velký Volt, jistě mají políčeno hlavně na mě. Původně se chtěl namaskovat sám, ale pak si vzpomněl, že v Dudlezcích bydlí známý herec, scénárista a režisér Antonín Špacír. Zašel za ním a svěřil se mu se svým problémem. Špacír souhlasil a zavedl jej ke svému maskéři. Ten se do Izolda tak pustil, že by ho vlastní máma nepoznala. Dokonce se nepoznal ani Izold, když se podíval do zrcadla. Byl čas prozkoumat pochybný zábavný Elektropark.

Izold prošel Dudlezce a část Tiché strany. Konečně se ocitl před parkem. Park byl plný chlapců z Tiché strany a Sténadel. Občas bylo vidět i chlapce z jiných čtvrtí. Izold opatrně zkoušel jednu atrakci za druhou. Musel uznat, že jsou opravdu mimořádné. Ještě nikdy neviděl tak úžasné věci. Stále však nemohl přijít na to, kde a jak se jeho přátelé ztratili. Měl tušení, že to bude v Maxwellově strašidelném zámku, který ústil přímo do Sténadel. Proto si jej nechával na konec. Když prošel celý park, dal si napěťovou petelici a vydal se k strašidelnému zámku.

Nastoupil do vozíčku. Ten se rozjel a rozrazil bránu zámku. Dveře se zavřely. Obklopila ho naprostá tma. Než si oči stačili přivyknout, byl ozářen obrovským výbojem snad z milionu blesků. Bylo mu jasné, že byl při tom vyfocen a jeho fotografie je právě porovnávána s databází hledaných nepřátel. Teď se ukáže zda Špacírův maskér odvedl pořádnou práci. Vozík pokračoval v cestě. Jel kolem obřího kondenzátoru, který byl tak nabitý, až z toho vstávaly vlasy. Pak se před ním zjevil tranzistor, který místo zesilování zeslaboval. Ze tmy se vynořil elektrický obvod z nulovou impedancí. Za ním prolétl měděný drát který vůbec nevedl proud. Dioda, která se stejnoměrného proudu dělala proud střídavý. Další a další výjevy hrůzy. Na Izolda to moc nepůsobilo. Byl zvyklý na horší věci. Náhle jím projel obrovský výboj. Škubl sebou bolestí. Jistě to byl nějaký test. Ještě, že se před jízdou napil roztoku vodivosti. Jinak by výboj cítil jako zašimrání a jistě by se tím prozradil. Náhle vše zmizelo a nastala třeskutá tma. Vozík se kodrcal tmavě černým inkoustem. Ještě, že měl Izold na jednom oku kontaktní čočku pro noční vidění. Díky tomu u viděl výhybku.
“Tak tady to je. Zde ti lumpové odklonili vozíky s Izolanty a přepadli je,” řekl si pro sebe.
“Tak co? Poznali mě nebo ne?” pokračoval v samomluvě. S napětím čekal na chvíli pravdy. Nic se nestalo. Vozík jel rovně a za chvíli opustil Strašidelný zámek. Izold vystoupil. Obešel zámek a vzadu narazil na koleje.
“To je vlečka do Sténadel. Tím je to potvrzené. Izolanty pochytal Velký Volt. Budu se muset vrátit do Sténadel. Těš se VV.”

Láska a Pomalé kulky

Mohlo by se zdát, že hoši Pomalých kulek se ženám vyhýbali, že je naprosto vytěsnili ze svých životů, ale opak je pravdou. Pátráním ve školních třídních knihách jsem zjistil, že jsou zadokumentované případy zejména Jarky Mentolky, který ve druhé základní třídě chytil o přestávce jakousi Jarmilu Kloudovou za ruku. Ve čtvrté hodil houbu přes celou místnost a ta nedopatřením (opravdu nedopatřením?) přistála na poprsí učitelky srbochorvatštiny. Ovšem nejzajímavější jsou záznamy z deváté A, kdy Mentolka "dělal oplzlé návrhy" Ivě Malé. Jednalo se o několikeré pohlazení po vlasech. Jarka se bránil, že chtěl Ivě vytrhnout žvýkačku, která jí ulpěla ve vlasech po předchozí třídní bitvě. Nebylo mu to nic platné. Dostal pětku s hvězdičkou a trest v podobě nesměti se přiblížiti k Ivě na méně než 100 metrů, což samozřejmě při vyučování nebylo možné. Proto byl ze školy vyloučen. Ani jinak dosud bezchybný Dlužín nezůstal bez poskvrny. Školní psycholožku v osmé třídě pobouřil Dlužínův výkřik směrem k nevlastnímu otci "Ahoj Jardo" v domnění, že Mirek patří k tehdy nenáviděné homosexuální menšině. Je ale pravda, že nikdo z nich nikdy s žádnou dívkou nechodil. Nenašel na to odvahu. I tak se v klubovně našly několikrát závadné materiály. Mirek po schůzkách nacházel pod stolem ukryté ohmatané a slepené kdovíčím magazíny Žena a život, Tvoje krásná chvilka či nedejbože Na kafíčko a Maminka. Výslechy byly marné. Nic se nedozvěděl. Dlužín je pak pálil v kamnech, ale ještě předtím je pečlivě prostudoval, aby věděl, jaká by měla být příští osvěta. Nepomohlo ani zvířátko. Ocelot Karel zemřel hned druhý den na celkové vyčerpání organismu a orangutanka Pavla, kterou koupil ve výprodeji ve zkrachovalém cirkuse dělala v domě, kde měli klubovnu takový rámus, že ji musel nechat utratit za vlastní peníze. Nedalo se nic dělat. Jednoho dne přinesl lístky a šlo se do kina na obnovenou premiéru hambatého snímku Gustava Machatého Extáze. Hlavní představitelka Hedy Lamarr se ve filmu ukáže zcela nahá jen na malou chvilku, přesto tato chvilka způsobila mezi hochy něco zcela neočekávaného. Dlužínova autorita tímto činem neuvěřitelně vzrostla. Od té doby si časopisy kupovali společně a jejich i tak pevné pouto se doslova zocelilo!