Podivuhodný příběh Ervina Tláskače

Jednoho dne pršelo a Pomalé kulky nemohli na žádnou výpravu. Seděli proto u klubovního počítače a pařili oblíbené střílečky. Nejlépe to šlo Houskovi. Byl to sniper jak má být. Každého protivníka skolil dobře mířenou kulkou, zatímco on neměl ani škrábnutí. Vtom vypadla elektřina. Chlapci byli vzteklí, neboť nemohli pařit. Navíc již bylo šero, a tak klubovna začínala nabývat hrůzostrašné podoby. Mirek zapálil svíčku a rozhodl, že využijí situace a budou si vyprávět strašidelné příběhy. Chlapcům se to zalíbilo a začali přemýšlet, čím své kamarády obšťastní.
Červiváček využil chvilky ticha a nadhodil, že zná příběh o Tláskačově hrnci, který mu vyprávěla maminka před spaním. Dodnes z toho má noční můry. Ostatní chlapci zvědavě přikývli, a tak Červiváček začal vyprávět.
Kde se vzal tu se vzal, objevil se ve Sténadlech podivný mladík. Na první pohled vypadal prostoduše, ale zdání bylo klamné. Byl to naopak velice chytrý chlapík. Jmenoval se Ervin Tláskač. Byl to rozený vynálezce. Zhotovil podivuhodný samovarný hrnec pro svého strýce, který zkoušel vařit podle pradávných receptů,. Receptů tak starých jako lidstvo samo. Možná ještě starších. Někteří odborníci totiž věřili, že jsou to recepty, které zde zanechali mimozemšťané, když zde dělali biologické pokusy, ze kterých pak omylem vzniklo lidstvo. Díky Tláskačovu vynálezu nemusel strýc v knihovně recepty pracně opisovat. Mohl je na místě hned vyzkoušet. Jenže mimozemská strava měla na člověka nečekané účinky. Jedinci jež pokrm okusili začali levitovat. Zpočátku to bylo zábavné, jenže pak postižení jedinci začali stále více tíhnout k temné straně. Začali na poctivé občany nalétávat a přepadávat je. Zpočátku je jen olupovali, ale později začali své oběti pojídat. Byli to pověstní létající kanibalové, které jistě znáte z pohádek. Postiženým rolníkům nezbylo nic jiného než se bránit. Začali pořádat lovy na tyto létající bestie. Byly to kruté boje na život a na smrt. Jednou zvítězili rolnicí jindy kanibalové. Po mnoha krvavých bitvách nakonec zvítězili vesničané. Poté chtěli vesničané zúčtovat s tím, který to celé způsobil, ale po Ervinovi jako by se zem slehla. Nikdy už ho nikdo nespatřil.

V Dudlezcích

Izlolanti se vynořili v Dudlezcích a čekali co bude dál. Mohli si oddychnout. Nikdo se jich nevšímal. Vylezli všichni z podzemí. Už to nutně potřebovali. Trochu odpočinuli a se najedli v nedaleké prejtovně. Svět se zdál hned mnohem lepší. Všem se zde zalíbilo, a tak se rozhodli, že zde nějakou dobu zůstanou. Museli si tak nádhernou část města náležitě užít. Chodili po okolí a dávali se do řeči se svými vrstevníky. Ti jim přátelsky odpovídali a některé z nich dokonce pozvali, aby se přidali k jejich hře.

Izoldovi se zde moc líbilo, a tak začal přemýšlet o delším pobytu, ale uvědomoval si, že bude potřeba peněz. Přemýšlel, kde a jak peníze získat. Aby se mu lépe přemýšlelo, hodil svou čapku na zem a začal se škrábat na hlavě. Stále ho nic nenapadlo. Vtom šel kolem nějaký dospělák a hodil mu do čepice minci a ten další také. Za chvíli měl pěknou hromádku peněz, aniž by proto musel něco udělat. Řekl to ostatním a ti nestačili vyvalovat oči. Izold vybral deset nejhůře vypadajících hochů a spolu s nimi se pustil do žebrání. Nedaleko stojící strážník dohlížel, aby jim nikdo vyžebrané peníze nesebral. Stačila hodinka a měli peníze na celý týden. Hoši jásali radostí. Tady již zůstanou. Sbohem prokletá Sténadla. Nikdo se nechtěl vrátit do míst pronásledování a pokořování. Ať si Voltové trhnou nohou. Chlapci z podzemního hnutí si užívali ráje. Nechodili do školy, jen si užívali her. Každý den se pořádně přejedli jídlem za vyžebrané peníze.   

Jednoho dne k nim přišel strážník a svolal je všechny do hromady.

“Chlapci, měli byste se vrátit domů. Maminkám se po vás stýská,” řekl jim procítěně. Jenže chlapci se mu vysmáli.

“Nikam nepůjdeme. Nám je tady dobře. Neschází mám to věčné komandování a kázání,” vykřikovali jeden přes druhého. Strážník jen smutně pokýval hlavou a odešel. Nesnažil se je dál přemlouvat. Chlapcům nadávaní na domov vydrželo až do večera. Brebentili dlouho do noci. Nakonec přeci jen usnuli. Když se ráno probudili, část chlapců zmizela.

“Srabotkové. Zbabělci,” mysleli si ostatní hoši. Nechtěli myslet na domov a raději se věnovali hrám. Druhého dne však chyběla další část hochů. Tak to šlo několik dnů. Nakonec zůstal Izold sám.