Hoši se právě vraceli ze své výpravy. Byli po celodenním putování po Sténadlech tak vyčerpáni, že jim Mirek výjimečně povolil použít metro. Sjeli eskalátory do podzemí a vydali k nástupišti, když vtom Mirka slovy:
„Los, na,“ oslovil neznámý Volt s ošatkou plnou losů.
„Rád si od tebe koupím los, když mi půjčíš nějaké peníze,“ vyzkoušel na neznámého Dlužín svou oblíbenou fintu.
„Nedělej fóry, buď si kup los, nebo nechej být. Taková šance na prohru se Ti již nenaskytne.“
„Vážně nemůžu vyhrát?“
„To je jasná věc. Koukni na tu mizivou pravděpodobnost,” řekl a vytáhl kus papíru. Pak začal před vykulenými zraky Pomalých kulek vypočítávat šanci na výhru. Chlapci museli uznat, že naděje na zisk je téměř rovná nule.
“Tak to vidíte. Navíc jsem ty losy prohlížel doma pod žárovkou. Ani jeden z nich není výherní,“ dokončil svou argumentaci podivný Volt.
„Tak mi dej dva,“ řekl Mirek a podal Voltovi požadovanou částku. Pomalé kulky z toho byly úplně v šoku. Bylo to něco neuvěřitelného. Chlapci poprvé v životě spatřili, jak Mirek za něco platí. Mentolka málem omdlel. Dlužín si mezitím vybral dva losy a nedočkavě je seškrabával. Opravdu ani jeden z nich nevyhrál. Mirkovi to udělalo takovou radost, že si koupil ještě jeden. Také nevyhrál. Pak se obrátil na Volta s losy“
„Jak ti říkají?“
„Losna“
„Jsi dobrý Volt, až budeš potřebovat, pošli nám SMS a mi ti pomůžeme,“ rozloučil se Mirek a s ostatními nastoupil do připravené soupravy metra. Dveře vozu se pomalu zavíraly, když Losna zjistil, že provedená transakce není v pořádku.
„Počkejte lumpové, to nejsou peníze, ale barevné papírky. Vy podvodníci,” řval za nimi, ale to už se vlak pomalu rozjížděl. Obelstěný Volt se za nimi rozběhl, ale bylo již pozdě. Souprava zmizela v tunelu. Podvedený Volt ještě dobrých deset minut na nástupišti zuřivě poskakoval. Pak roztrhal zbytek losů a šel se vyplakat domů.
