16. 5. 2016

Přecpálek

Karel Přecpálek působil v místních novinách. Byl to takový ten plátek co skoro nikdo nečte. Jeden nezáživný článek vedle druhého. Nikdo ani nevěděl, kdo jaký článek napsal. Všechny byly stejné. Byly to takové nudné zprávy, jakých je v novinách milion do tuctu. Kolik se narodilo včel, kolik kdo vypil piva, jaký traktor je nejsilnější, jak se zbavit blech v deseti dnech atd. S nástupem Přecpálka se to změnilo. První přelomový článek byl o místní Zoo. Přecpálek zjistil, že slon je ve skutečnosti převlečený hroch. Jeho článek byl tak mistrně sepsaný a vygradovaný, že se z novin stal opravdový trhák. Byl z toho hrozný skandál a ředitele Zoo odvolali.
Pak to šlo jedno za druhým. Štěkanátky, pseudoslevy, tajné fondy, falešné tituly, předražená dálnice, akvapark bez vody, průplav který nikdo nechce, … Co článek, to bomba. Obliba novin rostla a Přecpálek se stával stále více slavným, ale také nenáviděným. Politici a podobná verbež mu nemohli přijít na jméno. Pro většinu z nich po uveřejnění článku skončila kariéra a nelegální přísun peněz.
Pak napsal něco opravdu neuvěřitelného. Při návštěvě místního sirotčince zjistil, že chovanci nejsou děti, ale přestrojení roboti. Ten den šly noviny na dračku jako nikdy před tím. Rotačky se ten den nezastavily, stále dotiskovaly požadovaný titul. Byly rozpálené doběla. V jedné tiskárně dokonce začalo hořet, jak horké zprávy to byly.
Starosta a ředitel sirotčince narychlo svolali tiskovou konferenci. Všechna Přecpálkova tvrzení popřeli a navíc tvrdili, že si to celé vymyslel kvůli senzaci.
“Ostatně v naší čtvrti žádný sirotčinec není. Tady přítomný kolega, vám to jistě potvrdí,” uzavřel svou řeč starosta.
“Je to přesně tak, jak starosta říká,” potvrdil ředitel sirotčince.
“Co to povídáte? To je naprostá lež. Viděl jsem to na vlastní oči,” zvolal vytočený Přecpálek ze sálu. Okolní novináři zbystřili, začali tušit senzaci.
“Ostatně pojďme se tam podívat. Rád vám to ukáži. Přesvědčte se osobně,” vyzýval své soky Přecpálek.
“Dobře, pane, beru vás za slovo. Půjdeme se tam podívat. Ale dnes je již pozdě a já ještě musím chlapcům pomoci s úkoly,” prohlásil bezdětný starosta. “Dáme si sraz na tom vašem místě zítra ráno v devět. Na vlastní oči se přesvědčíme, kdo má pravdu. Souhlasíte?”
“Souhlasím,” přijal nabídku Přecpálek a těšil se na své vítězství. Druhý den přesně devět dorazil na místo. Bylo zde plno. Všichni novináři z široka daleka. Tisíce lidí.
“Tak vás zde vítám, pane pisálek. Můžete nám ukázat ten váš sirotčinec?” zeptal se posměšně starosta a ukázal na čerstvé zbořeniště, odkud náklaďáky odvážely sutiny.
“Ale, včera tu ještě byl. Přísahám,” blekotal zkoprnělý Přecpálek. Pochopil, že tuto kauzu prohrál. Starostovi a jeho kumpánům se přes noc podařilo zlikvidovat všechny stopy. Teď už jim nic nedokáže. “Dobrá. Vyhrál jste,” pravil konsternovaně a šel zpátky do redakce. Po této lapálii, čtenost jeho článků prudce klesla. Byly to stále brilantní články podložené fakty, ale lidé už mu nevěřili. Náklad klesal stejně rychle jako předtím stoupal. Vše skončilo tím, že byl Přecpálek do redakce kuchařek a receptů.

4. 5. 2016

Rychlonožka

Rychlonožka získal své pojmenování díky svému otci, jenž byl všem známý pod přezdívkou Rychloručka. Jeho ruce byly opravdu tak hbité, že nejeden z oloupených občanů si ani nepovšiml, že jeho peněženka se přesunula z kapsy do rukou jeho synka. Ten jí popadl a pelášil pryč. Od té doby mu nikdo neřekl jinak, než Rychlonožka.
Jednou hoch při divokém úprku spadl ze schodů a zlomil si nohu tak nešťastně, že mu musela být amputována. Dostal sice krásnou protézu, ale na běhání musel zapomenout. Otec se na něho sice za jeho nešikovnost velice zlobil, ale nakonec byl nucen mu odpustit, neboť si brzy uvědomil, že bez pomocníka se v jeho oboru podnikat nedá. Nechal mu proto vyrobit malý elektrický vozík na míru, na kterém pak oba společně operovali po celém městě.
Nakonec se ukázalo, že synkovo zranění obchodu pomohlo, neboť díky motorizaci mohli obhospodařit mnohem větší rajón. Jejich přepady byly tak rychlé a nečekané, že se místy zdálo, jako by byli na několika místech současně.
Zatím co z otce se nyní stal Babinský II, pokusy o změnu přezdívky jeho synka na Rychlovozík se neujaly. Rychlonožka zůstal Rychlonožkou i nadále. Ostatně motorizované řádění povedené dvojice netrvalo dlouho.
Po vyloupení zlatnictví opět prchali na svém vozíku. Gumy jen kvílely. Zatáčky brali smykem. Policie se horko těžko držela za nimi. Byla to šílená honička. Už se zdálo, že policii uniknou, když jim praskla pneumatika. Policie uprchlíky dostihla. Otec byl zatčen. Rychlonožka pohotově tvrdil, že to ho pána nezná. Že mu do vozíku spadl náhodou, při divoké honičce. Policie mu uvěřila a nechala ho jít i s napěchovaným ruksakem, o kterém tvrdil, že tam má věci do školy. Ale vozík policisté zabavili, a tak musel Rychlonožka do smrti belhat po své titanové protéze. Přezdívka Rychlonožka tak dostala nový ironický podtext.