29. 12. 2015

Vtipy

Z toho, co se nám z popelnic a různých smetišť povedlo o Pomalých Kulkách vypátrat, vyplývá, že členové uskupení měli velice zvláštní smysl pro humor. Bujaře se smáli věcem, které většině lidí směšné nepřipadají. Zde je několik ukázek.

Rychlonožka a Mentolka se baví po silvestru.
"Proč jsi tak zelený?"
"Proč bych nebyl, vždyť jsem včera pil celý večer zelenou."

Jindra Houska potřeboval přelézt zeď. Tak řekl Červiváčkovi:
"Hele, udělej mi kozu!"
A Červiváček na to: "Méééééé.."

Ptal se Mirek Mentolky.
"Víš kdo jinému jámu kopá?"
"Přeci hrobník."

Myslím, na to, abyste si o chlapcích udělali představu to stačí.

doctor H

21. 12. 2015

Vánoce

Podařilo se nám, od nejmenovaného zdroje, zjistit, jak Pomalé Kulky slavili vánoce.
Na štědrý den ráno (hodně brzo ráno, v přesně v 5:00) si nechal Mirek nastoupit celý klub. Chlapci, kteří byli ještě celí ospalí a potlačovali zívání, museli stát v pozoru a poslouchat Mirkův proslov. Ten postupně přistupoval ke každému z nich. Vždy začínal stejně:
"Tak co ty Ježíšku? Copa si to po celý rok vyváděl? Tož se na to podíváme," řekl a vytáhl svůj zápisník. Začal předčítat hříchy i případné dobré skutky. Čtení bylo dlouhé. Mirkovi zápisky byly velice detailní. Co dotyčný udělal špatného. Kdy použil nevhodně sprosté slovo. Jak se zle zamračil, když mu Mirek huboval, jak zapomněl Mirkovi podat minci ležící na ulici, apod. Kladných činů bývalo pomálu.
"Víš co bys zasloužil?" ptal se Mirek po té co dočetl seznam hříchů. Chlapci mu na tuto otázku raději neodpovídali. Všichni si dobře pamatovali  co se stalo, když Rychlonožka jednou z legrace řekl, že by si zasloužil tříkolku. To co pak následovalo hraničilo s trestním zákoníkem. Raději to zde nebudeme uvádět.
Mirek proto plynule pokračoval. "Zasloužil bys, " a za to dodal příslušný trest. Například oloupat pytel brambor, nanosit uhlí na celý měsíc, vydrhnout klubovnu, atd. Poté co každý z chlapců vykonal trest, pozval je znovu k sobě a řekl. "Chlapci, jsou vánoce, tak tu pro Vás něco mám. Doma si pak můžete pískat koledy." Každému podal malý ručně zabalený dárek a vyinkasoval po třech korunách za doručení. Chlapci poděkovali a dychtivě začali dychtivě rozbalovat své dary. Byly to Mirkem ručně vyřezávané píšťalky malované vodovkami. Po té se chlapci navrátili se do svých domovů. Cestou si pískali. Měli radost, neboť tentokrát do dopadlo dobře. Nedošlo na tělesné tresty.

doctor H

17. 12. 2015

Mattelka nebo Mentolka?

Opět máme problém. Informace, které z popelnic získáváme jsou jen částečné. Tu ručně psaná poznámka, tu rozmazaná stránka, tu vytržená stránka, atd. My se z toho pak snažíme poskládat celý příběh. Poměrně často to nesedí. My pak dlouze přemýšlíme co k sobě patří a co se k nám dostalo omylem. Například jsme narazili na dvě osoby. Prvním byl hoch Jarka Mattelka, který svou přezdívku získal tím, že si neustále hrál výhradně jen se stavebnicemi od Jana Amose Mattela. Druhým je Jarem Mentolka, který rád cucá mentolové bonbóny. Naším problémem je, kdo z nich patří do chlapeckého sdružení Pomalé Kulky. Je to jeden z nich? Který? Nebo tam patří oba dva? Nebo se jedná o jednu osobu se dvěma přezdívkami? To v tuto chvíli zatím nevíme. Navíc jsme narazili na Johny Martela a Wendy Matějku, kteří jistě do klubu Pomalých Kulek nepatří, ale komplikují nám badatelskou práci. Pokud by někdo ze čtenářů měl nějaké informace, které by nám při pátrání pomohli, budeme rádi, když se o ně s námi podělí.

doctor H

15. 12. 2015

Svěrač

Pátrání není jednoduché. Například jsme v Mirkovo notýsku našli zápis POZOR NA SVĚRAČ. Nepodařilo dohledat žádné další informace k tomuto zápisu. Není nám proto jasné, co tím Mirek myslel. Já se domnívám, že šlo o narážku na konkurenční časopis. Naproti tomu Déma si myslí, že šlo o zdravotní problémy. Kdo z nás má pravdu nevíme. Snad se nám podaří získat další informace. Pokud se nám to podaří, dáme Vám určitě vědět.

doctor H

14. 12. 2015

Pomalé kulky

Kdysi dávno jsem na půdě u mého dědečka v jednom výtisku starých novin narazil na článek o partě kluků, kteří si říkali Pomalé kulky. Bylo to moc zajímavé uskupení. Žádní načančaní hošánci z časopisu, ale obyčejní chlapci, jaké můžeme potkat každý den. Byli obyčejní, ale jejich zážitky byly neuvěřitelné. V článku toho moc nebylo, chtěl jsem se o těchto hrdinech dozvědět více. Začal jsem po tajemném uskupení pátrat. Hledal jsem všude. V knihovnách, v archivech, ve starých novinách, v kronikách i v popelnicích. Hledal jsem a hledal. Zpočátku jsem byl jen zvědavý co to bylo za podivuhodný spolek. Ale jak jsem získával další a další informace, byl jsem pátráním zcela pohlcen. Ta tajemná skupina prožívala prožívala velké dobrodružství a já jsem chtěl zjistit každičký detail toho co dělali. Prohledával jsem kontejner za kontejnerem.
"Mazej od toho kontejneru. Já jsem Déma a všechny komiksy jsou mé," upozornil mě sympatický mladík s holí v ruce. Byl jsem zaskočen. Pátral jsem tak usilovně, že jsem si muže ani nevšiml. Zdálo se mi, že se zjevil jako duch. Pozorně jsem si ho prohlédl. Zle se na mě mračil a bylo vidět, že svá slova myslí vážně. Naštěstí se mi ho podařilo přesvědčit, že mi nejde o komiksy, ale o Pomalé kulky.
"Nějaké psaní o Pomalých kulkách sem viděl v téhle popelnici," řekl smířlivě a ukázal na příslušný objekt. A skutečně, když jsem popelnici prohledal, našel jsem popis jednoho jejich dobrodružství. Mladíkovi jsem poděkoval a nabídl jsem mu, že by mohl pátrat se mnou. Kupodivu souhlasil. Nyní jsme na pátrání dva. Napadlo nás, že bychom o našem pátrání průběžně informovat i ostatní, které by to zajímalo. Proto jsme založili tento blog. Zde budeme přinášet naše poznatky, které jsme o Pomalých kulkách získali. Dozvíte se například Jak kalily Pomalé kulky.

doctor H